Můj zájem o informační technologie začal při studiích. Tento zájem mě dovedl i do mého prvního zaměstnání, ve kterém jsem pracoval na zajímavých projektech pro armádu. Vše se točilo kolem senzorů, přenosu dat a informačních systémů, které data zpracovávaly a poskytovaly uživatelům potřebné informace. Při řešení projektů jsme vždy naráželi na potřebu efektivně přenášet data a integrovat výsledné řešení s ostatními systémy.

V armádním prostředí (zejména na taktické úrovni) se pro přenos dat používají převážně radiostanice nebo satelitní spoje. Tehdy byly radiostanice pro přenos dat velmi pomalé, konfigurace byla složitá, a když se něco pokazilo, tak člověk pořádně nevěděl co se děje. Byla to alchymie.

Mou snahou tak bylo vytvořit systém pro přenos dat, který by byl jednoduše konfigurovatelný, vhodný pro prostředí s omezenými prostředky pro komunikaci. Dále by systém umožňoval jednoduché připojování a odpojování jednotlivých částí systému. A také, aby byl systém otevřený a mohl být jednoduše integrován s ostatními systémy. Byl by to tedy vlastně systém pro mobilní komunikaci (tak jak ji dnes každý používá), který by však neobsahoval centrální prvek.

Jak však přenášet data a integrovat systémy v prostředí, kde klasické technologie (např. TCP) a přístupy nejsou vhodné (např. komunikace Klient – Server)? Byl jsem ztracen, vytvořit něco takového od nuly není pro jednoho člověka, ale pro tým lidí na několik let.

Tématu jsem se velmi věnoval (zejména v rámci svého doktorského studia) a při hledání řešení jsem narazil na téměř dokonalou technologii. Vše naznačovalo, že tato technologie bude pro mnou řešené použití velmi vhodná. Byla to technologie Data-Distribution Service (DDS). Jedná se o otevřený aplikační protokol a standard pro propojení aplikací v reálném čase.

Jak jsem se do technologie ponořil, tak jsem začal zjišťovat, co všechno je pomocí této technologie pro sdílení dat možné, ale že tím roste i počet možností jak systém pomocí této technologie navrhnout a vytvořit (a tím tedy roste i složitost).

Jednoho dne se mi naskytla velká příležitost. Byl jsem součástí projektu a odpovědná osoba za přenos dat v novém armádním projektu, kde bylo možné technologii nasadit a vyzkoušet v reálných podmínkách.

V průběhu projektu jsem ale zjistil, že to nebude tak jednoduché, jak jsem si myslel. Vytvořit základní propojení mezi aplikacemi bylo jednoduché, ale použít technologii v rádiovém prostředí, které se datovou kapacitou podobalo 2. generaci mobilních telefonů, tak to už byl větší oříšek.

Když jsme se dostali ke zkoušení technologii v reálném prostředí, tak nám spojení fungovalo, ale přenos dat byl, velmi pomalý a přidáváním prvků v síti se vše jen zhoršovalo. Co bylo špatně? Měli jsme systém špatně navrhnutý, naprogramovaný nebo nakonfigurovaný?

V této situaci už nebylo kam uhýbat, potřebovali jsme projekt vyřešit. Začal jsem se víc ptát expertů o rady, i když to bylo někdy těžké. Člověk neví co neví.

Nakonec se nám podařilo vyvinutím značného úsilí a na základě rad od odborníků dotáhnout projekt do zdárného konce. Vznikl tak systém, který umožňoval přenášet data mezi prvky systému, které byly dynamicky přidávány a odebírány, komunikovaly mezi sebou bez centrálního prvku, komunikovaly spolehlivě po linkách s relativně malou přenosovou kapacitou a dokázaly se zotavit z výpadků. 

Tak jsem v technologii DDS objevil její sílu, ale i její nedostatky. Použití DDS v systémech s velmi omezenými přenosovými prostředky a zároveň v rámci velmi dynamického prostředí, vyžaduje hodně úsilí pro vyladění systému do dobře fungujícího stavu. Na druhou stranu je možné pomocí této technologie vytvářet systémy s přísnými požadavky na spolehlivost, výkonnost, rozšiřitelnost, snadnost integrace s dalšími aplikacemi a systémy (je to standard).

Technologii DDS je zároveň i výzva pro ty, kteří se sní setkají poprvé. Technologie se stále vyvíjí a proto je někdy těžké se v problematice technologie orientovat. 

V průběhu let jsem se zúčastnil kurzu o DDS, jezdil jsem (a jezdím) na konference týkající se DDS a přednášel jsem o technologii DDS na armádních konferencích. 

V technologii DDS jsem objevil zálibu a technologii pro budoucí systémy, jako jsou samořiditelná auta, chytrá města, chytré distribuční sítě, roboti, moderní zdravotní péče, systémy kritické infrastruktury a další řešení vytvářených v rámci průmyslového internetu věcí.